Už dlouho jsem měla chuť tenhle článek napsat.
Ne proto, že bych chtěla někoho naštvat, ale protože mi připadá důležité to říct nahlas:
👉 Nezvedat telefon je normální.
👉 Nezvedat telefon není neúcta.
👉 Nezvedat telefon je často otázka přežití – duševního, rodičovského i pracovního.
V době, kdy máme telefon v kapse 24/7 a někteří lidé očekávají odpověď dřív, než jim vůbec stihneš říct ahoj, je potřeba si připomenout jednu zásadní věc: být neustále k zastižení není přirozené ani zdravé.
Mám dvě malé děti. Znamená to, že pokud telefon zvoní, pravděpodobně zrovna:
- zjišťuju, co to leze dceři po noze,
- kojím,
- mluvím šeptem, protože spí,
- nebo přemýšlím, jestli si můžu v klidu odskočit… za předpokladu, že si přitom nevezmu celou rodinu s sebou.
Takže když mi zvoní telefon a já to neberu, není to osobní. Nebo… dobře, možná trochu je. Možná se mi prostě nechce mluvit. A představ si – to je taky v pořádku.
Takže proč někdy neberu telefon?
Vezmi si kafe a přečti si výčet zcela legitimních důvodů, proč zůstávám offline:
- Jsem ve vaně
- Peču.
- Jsem na masáži (ano, občas se snažím přežít mateřství i jinak než kávou).
- Nechce se mi.
- Píšu.
- Jsem na terapii (i já mám své hranice – a terapeut mi říká, že je to zdravé).
- Mám období, kdy nezvládám mít kolem sebe tolik lidí.
- Nemám uložené tvoje číslo a bojím se, že jsi telemarketér, který mi chce prodat investici do rajčatové pasty na důchod.
- Jsem na dovolené.
- Nefunguje mi mikrofon.
- Vím, že to jde vyřešit SMSkou nebo e-mailem.
- Jsem u vody.
- Dochází mi baterka.
- Pospíchám někam jinam.
- Čekám jiný důležitý hovor.
- Je brzo a potřebuji kafe.
- Mám telefon, nevím kde.
- Potřebuju klid a ticho.
- Mluvím zrovna s někým jiným.
SMS a e-maily jsou dar
Většina věcí se dá vyřešit SMSkou nebo e-mailem.
Je to čisté, rychlé, a – pozor – nevyžaduje, abych opustila to, co právě dělám (což může být cokoli od večerního mazlení až po dramatický pokus přemluvit tříleté dítě, že si opravdu musí vyčistit zuby).
Pokaždé, když mi napíšeš, místo telefonátu, mi dáváš dar: možnost soustředit se na hlubokou práci, rodinu nebo jen na to, že dýchám a nejsem nonstop „k dispozici“.
Pokaždé, když se domluvíme na hovoru dopředu, vytváříme prostor, kde bude tvé sdělení slyšet naplno – a já nebudu ve stresu, jestli se mi dítě zrovna nehrabe v květináči.
Není to neochota. Je to hygiena.
Telefon je nástroj. Ne náramek na kotníku. A já si ho občas sundám.
Takže – neberu ti to. A je to v pořádku. Napiš. Domluvíme se. Možná ti zavolám… třeba i z vlastní vůle.
Ale hlavně – díky, že respektuješ, že i máma má právo na ticho.
Chceš si taky chránit čas, hlavu a podnikání?
Pokud cítíš, že tě zahlcuje komunikace, multitasking, klienti i chaos v kalendáři – ozvi se. Pomáhám podnikatelkám nastavit zdravé hranice, zefektivnit marketing i řízení projektů tak, aby zbyl čas na život (a ticho bez zvonícího telefonu).
👉 Mrkni na moje konzultace nebo e-shop s praktickými vychytávkami pro podnikání bez kompromisů:
Těším se na tebe – až si napíšeme. 😉
